Jak to všechno začalo
(krátký pohled do minulosti očima Milana Motyky)
Při změně pracovního místa z vlečky Lazy jsem se dostal na Doubravu. Tamní pracovníci mě vzali do orlovské Málky, kde jsem se poprvé setkal s bowlingem. Do té doby jsem ani jednou nehrál, ani nevěděl, co slovo bowling znamená, jak se vůbec tato koule drží nebo hází.
Trvalo to zhruba půl roku, než jsem si šel znovu zahrát. Tehdy mě to ale chytlo. Spolu s bratrem, jeho kolegou a dalšími dvěma lidmi jsme založili družstvo a začali pravidelně jednou týdně trénovat. Zkoušeli jsme místní turnaje – nejdřív Horník Bowling Cup, havířovský Zámek Bowling Cup a později turnaj v Těšíně.
Na rozdíl od ostatních členů tehdejšího družstva mě však bowling pohltil natolik, že jsem na internetu sledoval hráče se slavnými jmény. Toužil jsem je vidět naživo, osobně být na nějakém velkém turnaji a vidět tu organizaci. I když jsem byl pro ně nejspíš takový „vesnický buran“, rozhodl jsem se, že to zkusím.
Začal jsem na turnajích v Ostravě. Později jsem se domluvil s jedním známým a společně jsme vyrazili do Pardubic. Posléze jsem vyrazil i na turnaje do polského Opole. Dnes rád jezdím například do slovenské do herny BNC Bratislava, která je v současné době má nejoblíbenější.
Nechtěl jsem však bowling „jen hrát“, ale založit sdružení, které by takové turnaje samo organizovalo. Ve svém okolí jsem zjišťoval, jak na to. Třebaže mě někteří od toho zrazovali a říkali, ať to nedělám, rozhodl jsem se, že do toho půjdu. Věděl jsem, že kdybych se rozhodl jinak, nebyl bych spokojený – měl bych pocit, že jsem se vzdal. S podobnými nadšenci jsme vypracovali stanovy a založili první sdružení. Měl jsem za sebou nějaké zkušenosti z organizování karvinského Gondola Cupu, věděl jsem, co mě čeká – mnoho práce, ale na tu jsem se těšil. Bohužel jsem si vybral nejbližšího spolupracovníka, se kterým se další spolupráce ukázala být jako nemožná, proto jsem svou činnost v tomto sdružení byl nucen ukončit.
Navzdory těmto zkušenostem jsem se však svých snů a představ nevzdal. Setkal jsem se s panem Kutinou, zakladatelem a šéfem Amatérské bowlingové ligy (ABL), a po několikaměsíčních úvahách a váháních jsem se rozhodl, že svou vizi zkusím ještě jednou proměnit ve skutečnost. Začal jsem hledat nové hráče a společně jsme založili nové družstvo Kelímci. Mimo jiné jsem oslovil velmi dobrého a zkušeného hráče do té doby odmítajícího hrát ABL a vysvětlil jsem mu svou představu. On se ke mně připojil a vstoupil do právě vznikajícího družstva.
Práce s lidmi je někdy komplikovaná. Nové družstvo jsem ale postavil na jiném principu – nikomu jsem nemaloval med kolem pusy. Všichni věděli, jaké jsou mé představy a jaký jsem. Základem byly dvě otázky: „Baví tě bowling? Pokud ano, chceš trénovat a hrát? Tak pro to něco musíš udělat hlavně ty sám.“
Tak vzniklo družstvo Kelímků a později i občanské sdružení stejného jména. Jednoduše řečeno, jsme parta lidí, které bowling těší. A proto to děláme.
Mým mottem tudíž je: Být dobrým hráčem bowlingu, to neznamená jenom skvěle hrát a mít skvělé výsledky, ale umět se především skvěle chovat. Pořád chci věřit, že většinou tomu tak je a bude i nadále, že bowling je a má být hlavně zábavou a sportem gentlemanů.
